Vinná réva v alchymii - úvod

Vinná réva v alchymii - úvod

Já jsem ten vinný kmen pravý, a Otec můj vinař jest. Každou ratolest, kteráž ve mně nenese ovoce, odřezuje, a každou, kteráž nese ovoce, čistí, aby hojnější ovoce nesla. Již vy čisti jste pro řeč, kterouž jsem mluvil vám. Zůstaňtež ve mně, a já v vás. Jakož ratolest nemůže nésti ovoce sama od sebe, nezůstala-li by při kmenu, takž ani vy, leč zůstanete ve mně. Já jsem vinný kmen a vy ratolesti. Kdo zůstává ve mně, a já v něm, ten nese ovoce mnohé; nebo beze mne nic nemůžete učiniti. Nezůstal-li by kdo ve mně, vyvržen bude ven jako ratolest, a uschneť, a sberouť ty ratolesti a na oheň uvrhou a shoříť. Zůstanete-li ve mně, a slova má zůstanou-liť v vás, což byste koli chtěli, proste, a staneť se vám. V tomť bývá oslaven Otec můj, když ovoce nesete hojné, a takť budete moji učedlníci.

(Bible kralická, Jan 15,1–8)

(Kristus ve vinném lisu, okolo roku 1490)

Vinná réva zdá se na první pohled býti jen chudou příbuznou mnohých stromů a bylin, které v přírodě nacházíme – se svým pokřiveným plazivým kmenem těžko může soutěžit vzrůstem nebo kvalitou a užitkovostí dřeva s těmi stromy, které svým bujným vzrůstem tyčí se až nebesům, nemůže soutěžit ani s bylinami a květinami, jež se pyšní nádhernými květy a vůní, vždyť neudrží se na vlastních nohách a potřebuje ke svému růstu oporu jiných. Přesto ji staré nejen okultní tradice kladou nejvýše. Jak je to možné?

Možná proto, že zná proměnu sama sebe – oliva zůstane olivou, zrno zrnem, dokud ho nesemeleš a neupečeš, hrozen však stačí rozmačkat v kádi a nechat chvíli v klidu, za chvíli začne sám sebou kypět, dýchat, měnit se. Sladkost plodu změní se ve víno. Rostlina tu dělá něco, co jinak jen život sám – smrtí projde do života ve vyšší podobě.

Je to jakési dozrávání ohně, povýšení opojnosti Bakchovy (Dionýsovy), do Spiritu Vini, do hořící Aqua Vitae.. již Jan z Rupescissy¹, význačný alchymista ze 14. století v ní hledal quintu essentii, pátou podstatu, nebeskou látku skrytou v pozemské.. réva pro něj byla rostlinou, v níž se samo světlo sluneční proměňovalo v tekutý plamen. Namítneš, že podobné věci dělá i jiné sladné ovoce – co taková švestka a ta aspoň stojí sama! Dobře, pojďme dále..

Nu, réva zná bolest – nejlépe rodí na chudé, kamenité půdě, kde musí kořeny její hledat vodu a výživu i hluboko pod skalou. Staří vinaři říkali, že réva dá mnoho na úrodné půde, však chuti mdlejší je pak nápoj její.. Každým rokem ji vinařova ruka seřízne téměř k zemi, všechno větvoví odstraní a ona se přesto znovu a znovu na jaře probudí a vyžene čerstvé dřevo a listí a plodů v míře, až to vzbudí úžas u každého, kdo dovolí si pobýt s ní a býti svědkem tohoto zázraku. Proto byla vždy viděná jako rostlina umírání a vzkříšení. Není tedy náhodou, že staří Řekové zasvětili ji Dionýsu, bohu roztrhanému a znovuzrozenému.

Réva spojuje nebe a zemi, když svými kořeny sahá do tmy skal a podzemí, ve stejnou chvíli její úponky natahují se ke světlu a nebesům a hrozen plný visí mezi nimi, těžký svou sladkostí a šťávou, sladkostí, kterou nasbíral z obou světů. Bratři moji, chléb je tělo, víno však krví v něm. Chléb živí, víno však proměňuje!

Réva potřebuje člověka. Les se vším svým rozličným stromovím roste sám a hospodaří-li v něm lidská ruka, to je mu jedno. Bez člověk spíše lépe se mu daří, vinice však ne. Velmi rychle začne bez pravidelného řezu upadat a réva stane se znovu divokou liánou. Ne, že by přestala růst a plodit, ale její nezkrocená divokost a vitalita neskončí ve sladkých plodech, ale spíše v nekonečných letorostech, které promění vinici v neprůchodnou spletitou džungli, ve které budou živořit drobné nedozrálé plody pod vším svým listím – a rostliny přes všechnu mocnost jež mají v žilách, nedokážou přivést k dostatečné zralosti nezměrost hroznů, které nasadí.

Modernita a nepokoj člověka, jež na palubách lodí pod plnými plachtami rozlétl se po celém světe jen vše završila, neboť choroby a nemoci přijely s ním po zpáteční cestě a všechny ty peronospory, botrytidy a révokazy pro smutek sám ani rozvíjet a popisovat nebudu, tyto však by dokončily zkázu..

Rozmnožování ušlechtilého dřeva je u vína stejné jako u většiny jiných kulturních rostin – semeno samo není nositelem stejných kvalit jako strom, ze kterého přes ovoce vzešlo. Dnešní zahrady vděčí za hojnost svého ovoce trpělivé práci našich předků, dávno zapomenutých, kteří s roubovacím nožem v ruce přenášeli po desítky generací žádoucí vlastnosti z kmenu na kmen nejen pro sebe, ale i pro potomky svých potomků, při řízkování a roubování, které dodnes zajišťuje pokrm pro naše stoly. Vzácný to um spjatý s praktickou kulturností a vyspělostí člověka. Měli bychom jich čas od času s díky na rtech vzpomenout, když bereme do ruky šťavnaté, voňavé a sladkého ovoce, zaslouží toho..

V příštím pokračování se podíváme na praktické aplikace rozličných darů, jež nám vinná réva poskytuje..

Kuato

¹ Jan z Rupescissy - Knihu o úvahách nad pátou podstatou všech věcí (Liber de consideratione quintae essentiae omnium rerum) plánujeme časem vydat v rámci naší edice Theatrum Chymicum Heliopolitanum, protože je prvním nám známým dílem, ve které se popisuje výroba kvintesencí způsobem, který se používá dodnes.

pozn: obrázek na titulní stránce je chromolitografie z díla P. Viala – V. Vermorel: Ampélographie. Traité général de viticulture, Paris 1901–1910. Volné dílo, via Wikimedia Commons.