.svg)
Příprava rostlinného kamene z vína
podle Rhumeliovy Spagyrické medicíny
(vyšlo roku 1648 ve Frankfurtu)
Napsáno pro Bulletin OMB 2026
Věnováno sestře A.
Jako součást spagyricko-alchemického studia považuji za užitečné zkoušet experimentálně ověřovat různé staré recepty. Ne vždy je výsledek takový, jaký by člověk chtěl, nicméně bývají z toho užitečné poznatky. Tato práce, kterou popisuji, mi připadá jako dobrý modelový příklad individuálního studia, které se neodehrává pouze v teoretické rovině, ale je zároveň praktického charakteru.
Oproti studentům teoretikům (libovolné spirituální disciplíny) nás praktický rozměr laborace nutí k realismu. K realismu, který slučuje idealismus studia a vizionářství se špinavou prací rukama a experimentálním ověřováním vyčteného, které se v mnoha ohledech byť na mnohem primitivnější úrovni může podobat práci chemiků při základním výzkumu, kdy se postupně a trpělivě tráví roky v laboratoři při sledování chování různých látek vzájemně manipulovaných za různých podmínek.
I když často pracujeme na nižších laboracích a nevěnujeme se vznešenému Velkému Dílu, nezaslouží si naše práce opovržení, neboť rozvinout cit pro práci s nářadím, pro manipulaci s různými podobami a stupni ohně a jeho vliv na různé tvory všech tří říší, to vše jsou zkušenosti, které budeme potřebovat i později. Rozdíl mezi intelektuálním pochopením nějakého procesu získaného z knih, dokonce mezi pochopením získaným vizí a schopností toto pochopení prakticky zopakovat v laboratoři, je obrovský. Prostý zápis s jednoduchým návodem, který se zdá zcela triviální, může trvat zopakovat několik měsíců a vyvolat řadu dalších otázek, které člověk zpracovává klidně další rok.
Pokud člověk nemá zkušenosti s laborováním, snadno se dopustí nějaké chyby a může vyvolat nehodu, kterou odnese někdy jen laboratorní nářadí, ale jindy si může způsobit nějaký úraz, který ho v krajních případech může stát i život. Ve vizi vás většinou nikdo nevaruje nad tím, že ledek, síra, aceton, i další běžně používané látky, jsou hořlavé, ba bez varování výbušné, že pár desítek gramů zmiňované síry může při nepochopitelné explozi rozhodit střepy z tlustostěnné misky z varného skla přes půl místnosti, ve vizi vám explodující nitrová sůl nechrstne do obličeje roztavený antimon..
Přistupme k samotnému pokusu:
Ačkoliv zdaleka nepovažuji rostlinné kameny za vrchol alchymických prací, přeci jen je to zajímavá a vlastně dosti málo prozkoumaná oblast. Metod, kterak vyrobit rostlinný kámen je vícero, tento je jeden z těch jednodušších (překlad původního receptu, podle kterého jsem postupoval, je uveden na konci článku).
Co je na návodu překvapivé je to, že ačkoliv se pracuje s vínem, nepracuje se s vínem celým, které by se mělo podle běžných postupů rozdělit minimálně na tři složky (v tomto případě nazývané jako merkur, síra a sůl, pokud bychom měli složek víc, použili bychom jemnější dělení pojmů – volatilní a fixní síra, sůl síry a soli..). Zde tedy překvapivě prostřední část (vinnou síru) nepoužijeme, spojujeme pouze merkurickou a solnou frakci.. síra, kterou potřebujeme, pak vznikne relativně málo známým způsobem – při tingaci merkura draselnou rostlinnou solí (ideálně jeho vlastní).
Slévání tingované vínovice
Zda budeme úspěšní, tingace proběhne a síra se objeví, o tom rozhoduje několik faktorů. Mezi ty hlavní patří dostatečná teplota inkubace a dostatečný čas macerování. Je třeba též zmínit zajímavý, tentokráte však už dobře známý vztah mezi alkoholem a draselnými solemi. Alkohol žádné soli nerozpouští, tyto se rozpouští ve vodě, která tvoří s alkoholem směs. V případě, že je soli ve vodě dostatečná koncentrace, začne sůl vytlačovat ze směsi alkohol. Jednoduše řečeno – alkohol o nižší koncentraci (do cca 70 procent) rozpustí určité menší množství soli, v koncentraci vyšší začne sůl z alkoholu vytahovat vodu, takže vytvoří dvě oddělené vrstvy. Tohoto procesu se často využívá u dalšího zesilování koncentrace alkoholu bez nutnosti jeho destilace.
Olej tartaru obohacený o barvu z tingace
Spojíme tedy podle návodu alkohol s draselnou solí, poměry neuvedeny, použil jsem tyto – naložil jsem 3 sklenice po 200ml cca 60proc vínovice, do každé jsem dal 15gr Sal Tartari. Po několika týdnech jsem žlutohnědě zabarvenou vínovici nalil do destilační soupravy a oddestiloval většinu obsahu – alkohol prošel určitou formou tartarizace a po oddestilování má nažloutlou barvu. Nás nicméně zajímá asi desetiprocentní zbytek, který má podobu načervenalého oleje a skládá se z vody, rozpuštěné Sal Tartari a červeného barviva, jehož koagulací bychom měli získat hledaný kámen.
Koagulovaná barva po odparu vody z Oleje tartaru..
Odstranění přebytečné vody a zahušťování roztoku jsem provedl dalším odpařováním za mírné teploty, abych se vyhnul prskání soli a kámen se mohl v klidu usadit. Barva se příliš se Sal Tartari nespojila, ale vytvořila samostatné žmolky. Probarvení soli je jen částečné.
Já v tomto pokusu zatím z časových důvodů dál nepokračoval, k dalšímu postupu mě napadají tyto varianty:
1/ vymýt Barvu vysokoprocentní vínovicí – tím ji oddělíme od soli, samostatně ji očistit a bez soli znovu opatrně odpařit – Kámen by pak tvořila samotná tato koagulovaná Barva. Může být, že si malé množství soli už vzala a víc nepotřebuje. Výsledek by byl samozřejmě jen poměrně nepatrný.
2/ tady bych zpočátku postupoval stejně, Barvu oddělit a očistit - a znovu opatrně spojit s dílem soli, třeba se čtvrtinou původního množství, a to s přiměřeným množstvím vhodného prostředníka, který „ustanoví harmonii mezi dvěmi se odpuzujícími materiemi“, což by mohla být destilovaná voda, nízkoprocentní vínovice, středněprocentní vínovice, rektifikovaný ocet.. Na rozdíl od některých kolegů si nemyslím, že jediný merkur rostlinné říše má podobu ethanolu, a doporučuji tomuto problému zvanému „merkur“ věnovat dostatek času při studiu i pokusech.
Při nové konjunkci „trio in uno“ je třeba velmi opatrně ustanovit poměry, protože ačkoliv obecně platí, že „život je tam, kde tělo má dost své vlastní vláhy“, připouštím, že slovo „dost“ se dá vyložit různě.
Výslednou materii bych umístil do inkubátoru a několik týdnů ji nechal v teple, příležitostně odpařil a zase navlhčil a pozoroval, zda se daří propojit Barvu se solí tak, aby byla sůl postupně lépe probarvena. Je dokonce možné, že zjistíme, že tak potřebné síry máme málo a budeme muset výše uvedeným způsobem vyrobit další, abychom našeho malého solného Valibuka dostatečně nakrmili. Pokud by se nám podařilo z materií udělat jeden homogenní celek, bral bych to jako příznivé znamení a ponechal Kámen v inkubátoru delší dobu, abych na něm mohl pozorovat případné další proměny, které by měly přijít se zráním – postupné změny v barvě, struktuře a vůni..
Rostlinný kámen z pomerančů vyrobený acetátovou cestou, ač je dosud mladý, je vidět dokonalé probarvení solného těla..
Zdroj, podle kterého jsem postupoval:
Vezměte si nejlepší rýnské víno. Necháme ho měsíc zazátkované v hnilobném žáru, pak ho destilujeme v B. M., dokud se destilát úplně nepřežene a neoddělí od hlenu. Toho docílíte tak, že ho vydestilujete až sedmkrát. Musí hořet jako skutečný oheň.
Pak jej dejte cirkulovat do sklenice, jejíž otvor je dobře zalutován, a nechte jej pomalu trávit po dobu jednoho měsíce.
Po tomto dokončení je třeba nalít tři prsty tohoto destilátu na jeho vlastní sůl, získanou sublimací nejčistšího vinného kamene, vyčištěného a vykrysta-lizovaného na nejvyšší stupeň.
Dobře zazátkovanou lahvičku vložte do B.M. Vyteče z ní krásný krvavý olej.
Oddělte ho od destilátu a srazte ho na průhledný červený kámen.
Jeho použití je skvělé při každé rtuťové nemoci. Dávka je 6 až 12 zrnek.
Kuato