Alchymie jako cesta siddhů I. - Úvod do Rasaśāstry

ÚVOD

Indická alchymie, známá pod sanskrtským názvem Rasaśāstra, je na Západě nepříliš známou a rozsáhlou naukou, v níž se setkává léčitelství, chemie, jóga, tantra, astrologie a kosmologie. Na rozdíl od alchymie evropské, která je obvykle vnímána na Západě především jako prostředek k dosažení Velkého Díla - a skrze něj k transmutaci obecných kovů ve zlato a někdy též k získání elixíru, který by měl umět prodloužit život, stál v srdci indické tradice jiný cíl: nesmrtelnost těla a probuzení božské podstaty v člověku.

Pārado hi Śivaḥ sākṣāt, gandhakaḥ Pārvatī svayam;
saṁyogāt jāyate yogī, tad-rūpaṁ parikalpayet.
„Rtuť je skutečně Šiva sám, síra pak samotná Párvatí. Spojením obou vzniká jogín — taková je jejich podstata, nechť si to člověk uvědomí.“
Rasaratnasamuccaya, kap. 2, verš 7

 
V jádru Rasaśāstry je Rasa (ostatně, podle něj nese své jméno) - slovo, které znamená „šťáva“, „esence“, „chuť“, ale též „rtuť“. Právě rtuť (v sanskrtu parada) je v tradičním myšlení považována za samotnou esenci kovů, ale i života - je pohyblivá, smrtící i životodárná zároveň. Rasaśāstra tvrdí, že rtuť správně očištěná a „usmrcená“ se stává elixírem, který může uzdravovat, posilovat, ba dokonce zastavit rozklad těla už mrtvého.

Tento alchymický směr se přirozeně zrodil jako jedna z větví Ayurvedy (kořeny Ayurvedy jsou ve védickém období, tedy cca 1500 let př. n. l., Rasaśāstra se začíná formovat zhruba od 8. století n.l.), ale pronikl i do oblastí hluboce esoterních — do sfér tantrických praktik, hathajógy a náthovské tradice siddhů. Ti, kdo kráčeli touto cestou, nebyli jen lékaři a lékárníci, ale mnohem více jogini, mágové a tantrici, kteří skrze práci s různými materiemi (laboratorní příprava i ritualizované požívání), rituály a meditacemi transformovali i sami sebe. Nutno připomenout, že hathajoga, jak je dnes známá a praktikována je poměrně novodobá záležitost, která je naprosto odlišná od toho, jak byla praktikována v minulosti. O tom ještě časem napíšu nějaký článek.

Tantrický rozměr umění rtuti

V tantrické ikonografii je rtuť považována za ztělesnění Šivy (nebo Šivovo semeno), zatímco síra (sans. gandhaka), s níž se rtuť spojuje v rituálním i laboratorním procesu, představuje energii Šakti. Jejich spojení symbolizuje božskou jednotu, která je podstatou každé transformace. Stejně jako ve vnitřní tantře se sjednocuje mužský a ženský princip, sjednocuje se rtuť a síra i fyzicky, za účelem stvoření nové substance (kajjali), které se připisovaly až zázračné účinky.

Tato symbolika je hluboká a velmi důležitá. V mnoha textech se procesy jako mṛtyu („usmrcení rtuťi“), māraṇa (zabití), bandha (svázání) a samskāra (transmutace) popisují kromě vnějšího fyzického postupu zároveň jako vnitřní duchovní cvičení. Alchymista sám se má stát chrámem — jeho tělo je pecí, dech výhní a mysl zrcadlem, v něm se rtuť stává živou božskou substancí.

Vznik a cíl Rasaśāstry

Nejstarší dochované spisy o indické alchymii pocházejí z pátého až osmého století našeho letopočtu a bývají připisovány legendárním mudrcům jako Nágárdžuna (nutno rozlišovat dva Nágárdžuny - ten náš je alchymista z cca 8. století, pak je tady ještě druhý Nágárdžuna - ten žil už ve 2. století n.l. a byl to buddhistický filosof), jenž měl být zároveň mnichem, tantrikem i chemikem. Jiné texty nesou jména jako Govinda Bhagavat, Rāmadeva nebo Bogar, slavný tamilský siddha, jenž měl ovládnout umění nesmrtelnosti pomocí rtuťové „pilulky božství“.

I když hlavní část dochovaných spisů tvoří techniky a popisy zařízení potřebné k očistě zejména minerálů a kovů, objevují se i první odkazy na to, jak alchymicky očištěné substance využít k duchovním cílům. Hlavní cíle Rasaśāstry lze shrnout do čtyř oblastí:

1. Léčba nemocí — pomocí kovových a minerálních přípravků (ve formě bhasem, pisthi, ať už obsahující rtuť nebo ne)

2. Prodlužování života a omlazení těla (vājīkaraṇa)

3. Transmutace kovů (transmutované zlato nebo stříbro bývají v různých knihách běžně zmiňované jako vhodnější k výrobě léčiv i vyšším praxím než ty, které jsou přírodního původu).

4. Dosažení nesmrtelnosti a duchovní siddhi

Právě poslední cíl je v tantrické větvi Rasaśāstry nejvyšší. Jeho podstatou je transformace těla alchymisty na „božské tělo“ (divya-deha), schopné zůstat ve světě, ale již nepodléhat běžným zákonitostem. Takový adept, nazývaný rasasiddha, už podle legend nepodléhá zrození a smrti, ale zůstává někdy mezi lidmi jako přehlížený spolupoutník (řada siddhů vykazovala v legendách poněkud bláznivé chování a obvykle žili na okraji společnosti) a učitel.

V příštím díle se podíváme víc na kořeny a vývoj indické alchymie.

Kuato