.svg)
Ve starověké i středověké alchymii patřila kalcinace mezi základní laboratorní operace. Šlo o proces, při němž se látky vystavovaly přiměřenému žáru, aby se například zbavily vlhkosti, těkavých jedovatých či nežádoucích příměsí jako síra nebo arzen, ale též abychom z rudy dostali kov případně zahřáli vhodnou materii na dostatečnou teplotu, aby se v ní rozběhly reakce, které by za studena neběžely. K tomuto účelu sloužily tzv. kalcinační pece – někdy jednoduché a jindy složitější součásti prakticky každé alchymické laboratoře.
Velikost a složitost jejich konstrukce závisel na tom, k čemu ji alchymista potřeboval. Rozsah úkonů, které je občas třeba při praktické laboraci udělat je dosti široký a obzvláště pro dlouhodobé záhřevy bylo nutno konstruovat složité a velké pece, které by umožnily jednak řídit teplotu, a dále musely mít dostatečný zásobník na otop, aby pec vydržela dodávat bez přikládání teplo delší dobu, přečemž "delší dobu" znamenalo třeba přes noc, ne několik dní v kuse. Konstrukčně nejdokonalejší pece dokázaly topit údajně zhruba jeden den. V tomto je náš život díky plynu, elektřině a termostatům mnohem jednodušší.
Většinu běžných prací, ať už ve vegetabilní nebo minerální či kovní říši, jsme schopni udělat během několika málo hodin a tam nám stačí pec jednoduchá, která se dá vyrobit s malými náklady a v krátké době svépomocí. Když člověk pochopí základní mechanismus, je schopný si postavit primitivní pícku, ve které ale dosáhne teploty dostatečné k tavbě zlata (1 064 °C), z "deseti cihel a tří krtinců" za půl hodiny :o)
Níže uvádím případ několika jednoduchých pecí, nepochybuji, že lze vymyslet a udělat jiné a jinak, ostatně Čechy jsou plné kutilů a milovníků historických rekonstrukcí kde čeho :o)
Příklad č. 1 - jednorázová, z ytongu
Tato pícka je (když nebudu počítat tu z cihel slepených krtinci :o) asi nejjednodušší a nejrychlejší na výrobu. Potřebujeme k ní jen 2-3 pláty ytongu o tloušťce 50mm a nějakou pilu (třeba na dřevo) - ytong je měkký a dobře se řeže. Dále budeme potřebovat tři cihly jako podstavec a dvě jako víko. Není špatné mít půldruhého metru drátu, kterým jednotlivé díly trochu stáhneme, aby nám to drželo pohromadě.
Jeden plát se rozřízne napůl - bude tvořit boční stěny, z druhého se nařežou vnitřní díly tak, aby dutina měla tvar přibližného pravidelného osmihranu. V jedné ze stěn je vyříznutá díra, aby tudy mohl vcházet horký vzduch vháněný horkovzdušnou pistolí - ten později zapálí uhlí a zároveň slouží pro rozdmýchávání ohně. Díky pravidelné přibližně kulaté dutině vzduch obtéká tyglík, který je uprostřed. Vytvoříme vlastně primitivní větrnou pec. Podle toho kolik vzduchu, jak horkého a jaké topivo použijeme, tak ovlivníme dosaženou teplotu. S tím je třeba se naučit - pokud bychom tavili antimon, stačí nám teplota kolem 700 stupňů Celsia, když budeme chtít rozpustit zlato, stříbro nebo měď, budeme na 1100 stupních. Ytongová pec nemá velkou životnost, přežije tak jednu až tři tavby, ale je levná a rychlá na výrobu, pro jednorázovou tavbu dostačující.
Příklad č. 2 - bytelnější přenosná verze
Podstatně trvanlivějšího charakteru dosáhneme, pokud použijeme cihlovou nebo lépe šamotovou kulatou vložku, kterou dokola zaizolujeme. V tomto případě jsem ji usadil do zavařovacího hrnce a vylil betonem. V danou chvíli, kdy jsem to potřeboval zrealizovat, jsem nesehnal vyšší typ hrnce, takže jsem použil nižší..
..v této podobě, kdy je část šamotové/cihlové roury volná je žádoucí ji zaizolovat třeba skelnou vatou, jinak v té části bude praskat (vyzkoušeno za vás :o)
Draci a pávi,
kde je vám konec
starý alchymista zatepluje pec,
skelná vata a rezavý drát..
..v této podobě už je v zásadě použitelná. ta moje má za sebou desítky taveb a stále slouží dobře.
Zde varianta ve vyšším hrnci..
vypadá to lépe, ale váží o 10kg víc..
Příklad č.3 - alchymická pec, v plném smyslu toho slova
(stále se jedná o jednoduchý typ pece, tedy bez násypníku uhlí, tedy s nutností dozoru a pravidelného přikládání)
Děkuji příteli J.M. za dovolení zveřejnit fotky z její výroby - https://photos.app.goo.gl/5itcCaFd5NACB8JPA
Závěr
Možnost kalcinovat je velice užitečná a praktický spagyrik/alchymista se dříve nebo později dostane do bodu, prosté ohniště nepostačí. Podle svých možností, hlavně financí a prostoru, který má k dispozici pak tento problém může vyřešit různými způsoby. Dají už se samozřejmě koupit přímo hotové pece indukční nebo plynové, některé i řízením teploty, což výše uvedené nemají. V každém případě - pokud si chceš vyzkoušet jednoduchou tavbu, nic se toho neboj. Pokud bys potřeboval s něčím poradit, napiš na info@heliopolis.cz