Alchymie jako cesta siddhů II. - Kořeny a vývoj indické alchymie

Védští předchůdci alchymie – soma a agni

Už i nejstarší vrstvy indického spirituálního myšlení a mýtů obsahují prvky, které jakoby předpřipravovaly prostor pro budoucí zrození alchymie. Védská soma – božský nápoj, který osvěcuje mysl a přivádí k nesmrtelnosti – je vlastně jedním z nejstarších archetypů „elixíru života“. Soma není ve Védách jednoznačně vydefinována. V jednu chvíli je popsána jako rostlina, jindy jako šťáva, která se teprve musí z rostlin vylisovat (zde by do úvahy připadalo hned několik kandidátů jako muchomůrka červená, chvojník nebo Sarcostemma acidum) a někdy se i čistí, fermentuje, atd. až je z ní na konci elixír zjevně rostlinného původu, ale na jiných místech je takto nazývána látka, která vzniká přímo v těle jogina. A nakonec je soma někdy personifikována jako samotné božstvo, vyšší moc..

Prostředníkem mezi lidským a božským světem byl v indické mytologii Agni, bůh ohně a transmutace. Zde je určitá podobnost s mýtem řeckým, kde bohyně ohně a domácího krbu byla Hestie. Každý védský obětní rituál zahrnoval spálení obětin bohům (pálilo se ghí, obilí, koření, vůně) a tedy jejich transformaci skrze oheň – i toto se dá vnímat jako jeden z prvních základů pozdější laboratorní alchymie.


Citát

somaḥ pavate janitā matīnām janitā divo janitā pṛthivyāḥ
— „Soma proudí – zrození moudrosti, zrození nebes, zrození země.“

Ṛgveda 9.87.2


Zrod rasašástry a Nágárdžuna

Mýty připisují systematizaci alchymie mudrci Nāgārdžunovi (cca 8. stol. n. l.), jenž měl podle buddhistických i hinduistických tradic zvládnout „osm velkých transformací“ (aṣṭa mahāsiddhi), včetně výroby zlata a elixíru.

Skutečný vývoj však začal spíše později – první známé texty rasašástry pocházejí z období 8.–10. století:

  • Rasārṇava

  • Rasaratnākara

  • Rasahṛdaya

  • Rasendramaṅgala

Tyto texty již popisují stovky operací, jako jsou śodhana (očištění), māraṇa (usmrcení), bandhana (fixace), spolu s desítkami přístrojů (yantra) a deskriptivních klasifikací rtuťových stavů (saptasāra pārada atd.).

Nāgārdžunovi se připisuje i vznik tzv. vajratantra – směru spojujícího tantrismus, chemii a léčitelství do jednoho zasvěcovacího proudu nauky.

Nutno dodat, že významní východní autoři stejného jména se vyskytovali dva - náš indický jógín a alchymista, který žil někdy v 8-10. století a druhý Nāgārdžuna, který ho o několik set let předcházel (žil v 2-3. století) a byl velmi významným buddhistickým filosofem a zakladatelem školy Madhjamaka, která formuluje filozofii šúnjatá (prázdnoty) – tedy že všechny jevy postrádají vlastní bytostnou podstatu. Některé tradice, zejména v Tibetu nebo Nepálu, záměrně obě postavy ztotožňují: velký filozof měl zároveň ovládat alchymii a rtuť.


Siddhové a tantrická alchymie

Mezi 9. a 12. stoletím se rasašāstra úzce propojila s siddha-tradicí – především s Nāthajógíny a buddhistickými mahāsiddhy. Tito asketové praktikovali v jeskyních a ústraní a používali alchymii jako prostředek k dosažení siddhi – nadsmyslových schopností, prodloužení života a nesmrtelnosti (jīvanmukti).

Tantrické linie Gorakṣanāthy, Matsyendranāthy a dalších siddhů považovaly rtuť (pārada) za samotný projevený aspekt Šivy, který může být „fixován“ (bandha) v těle praktikujícího (což prakticky znamená přizvat k proměně těla jogina samotného Šivu). Techniky tohoto typu zahrnovaly užívání alchymických přípravků (obsahujících obvykle mimo jiné minerální a kovní složky i rtuť), mantrická a dechová cvičení, sexuální tantry, i techniky „vnitřní alchymie“ analogické k taoistickým čínským, které se prakticky dochovaly dodnes.

Islámský vliv a perská alchymie

Od 10. století se Indie dostává do kontaktu s arabským světem – zejména skrze obchodní a lékařské styky. Perští a arabští učenci přinášejí vlastní alchymickou nauku: jména jako Džábir ibn Ḥayyān (Geber) či al-Rāzī (Rhazes) ovlivňují i indické texty.

Přesvědčení o tom, že kovy lze transmutovat, a že rtuť je klíčem k výrobě zlata, rezonuje v obou kulturách. Některé pozdější texty rasašástry (např. Rasaprakāśasudhākara, 13.–14. století) začínají kombinovat sanskrtské termíny s arabismy. Tato syntéza přinesla do indické alchymie větší důraz na laboratorní přesnost, nové druhy přístrojů a možná i některé techniky sublimace a destilace.


Kuato

Starší díly:

https://www.heliopolis.cz/vsechny-clanky/alchymie-jako-cesta-siddhu-i-uvod-do-rasashastry/

Diskuze (0)

Buďte první, kdo napíše příspěvek k této položce.

Nevyplňujte toto pole: